Kavkazský pastevecký pes

Pro popis tohoto plemene jsem si vypůjčila text z webové strániky velice zkušené chovatelky paní Dany Burianové. Z chovatelské stanice manželů Burianových jsme si Woodyho přivezli a s tím, co paní Burianová uvádí naprosto souhlasím. Právě jejich přístup a péče o tyto nádherné psi nás vedli k rozhodnutí pořídit si kavkazáka právě od nich. Celý text najdete na webu www.erudit.cz.

Dana Burianová píše: "Standart plemene říká mnoho odborníkům na kynologii , ovšem pro laika je to těžké čtení.Pokusím se popsat plemeno tak , aby tomu každý rozuměl.
Už první pohled nám lecos napoví , je to statný , mohutný pes a to především svojí osobností. Působí velmi impozantně.Je to prostě psí " pan někdo ".Je si vědom své síly ale i odpovědnosti , kterou má za majetek a rodinu svého pána.Také má zdravou dávku sebevědomí , která se kombinuje s oddaností . Kavkazana musíte brát jako partnera .To, co dělá pro svého pána , dělá z lásky , ne z podřízenosti .Z toho je třeba vycházet při jednání s ním .Je velmi vnímavý na křivdu .Pokud se s ním dobře zachází , pak za svého pána položí život.

 

Každopádně výchova chce notnou dávku trpělivosti a moře lásky. Kavkazský ovčák má svoji hlavu , jedná samostatně a stejně jednoznačný je i jeho zásah.Kdo ho zná , ví už , že změna výrazu oka je totéž , co u jiného psa celá pleáda odstrašujících gest .

Toto plemeno není příliš vhodné pro sportovní kynologii.Je ovšem důležité , aby byl pes ovladatelný .Ostrost je pro něj přirozená .Není to ale žádná krvelačná bestie - i když se nesprávným zacházením může stát nebezpečným , ostatně jako každé zvíře .Jeho povaha musí být především vyrovnaná . Toto plemeno by si neměl pořídit každý komu se líbí , nejprve by takový zájemce měl zvážit, zda pro jeho držení má ty správné podmínky .Ideální pro každého velkého psa je dostatek pohybu .Nejlíp je kavkazanovi u rodinného domku. Potřebuje práci a tou pro něj je ostraha .Tento úkol plní s nadšením. Bez práce se nudí a je smutný . Buďte si jisti , že je to ten nejlepší alarm . Neznám nikoho , kdo by měl tu odvahu vlést do objektu , kde hlídá kavkazský ovčák .V žádném případě tento pes není vhodný do panelákového bytu! A také nepatří do ruky psychicky labilnímu člověku !

No, a jak je to s tím názvem ? V roce 1999 ČMKU schválila změnu názvu tohoto plemene, z kavkazského ovčáka na kavkazského pasteveckého psa a tak jako jediný stát na světě máme KPP. Myslím , že standard země původu - Ruska by pro nás chovatele měl být biblí .Tedy směrodatný by měl být i název z mateřštiny, který zní " kavkazskaja ovčárka " tedy kavkazský ovčák" ".

Celý text je také k dispozici na stránkách www.erudit.cz
 

STANDARD PLEMENE KAVKAZSKÝ OVČÁK

Zapsán v FCI - č.328

PŮVOD:                  Rusko.
POUŽITÍ:                 Pastevecký pes, strážní a obranný pes.
KLASIFIKACE FCI:  Skupina 2 Pinčové a knírači, molossoidní a švýcarští salašničtí psi, sekce 2 Molossi, horští psi.

CELKOVÝ VZHLED :
Kavkazští ovčáci jsou více než středně velcí případně velcí psi od silné až po hrubou tělesnou stavbu, jsou od přírody ostří a k cizím lidem nedůvěřiví. Tyto zvláštnosti, a navíc jejich vytrvalost, nenáročnost a schopnost přizpůsobit se v nejrozdílnějších povětrnostních podmínkách, nabízejí možnost používat kavkazské ovčáky v téměř všech klimatických pásmech Sovětského svazu.

CHARAKTER POVAHA :
Silná, vyrovnaná, klidná. Povahový typ s dobře vyhraněnou obrannou reakcí, projevovanou v aktivní formě. Ostrost a nedůvěra k cizím lidem jsou typické.

KONSTITUČNÍ TYP :
Silný, případně hrubě silný zjev s masivní stavbou kostí a silným svalstvem. Kůže je silná, ale elastická.

INDEX FORMÁTU :
Poměr délky těla x 100 děleno kohoutkovou výškou - 102-108.

RODOVÝ TYP:
Dobře výrazný. Psi jsou větší a masivnější. Feny jsou menší a lehčí stavby

HLAVA :
Masivní lebka , s širokou lebkou a silně vyvinutými lícními kostmi. Široké ploché čelo, půlené lehkou brázdou,přechod od lebeční části k nosní partii je slabě výrazný.

Čenich: Silný, široký, černý. U bílých a světle pšeničně zbarvených jedinců je přípustný i hnědý.
Morda (krajina obličejová, partie nosu): Kratší než lebeční část, sotva znatelně se zužující.
Pysky: Silné, ale uzavřené a suché.
Chrup: Bílý, velký, dobře vyvinutý, pevně k sobě přiléhající zuby. Nasazení řezáků leží v jedné linii. Nůžkový skus.
Oči: Tmavé, středně velké oči oválného tvaru, hluboko vsazené.
Uši: Svěšené, vysoko nasazené, vždy krátce kupírované.

KRK :
Velmi silný a krátký. Nepříliš vysoko nesený, asi v úhlu 30-40o k hřbetní linii.

TĚLO :
Kohoutek: velmi široký, svalnatý, znatelně odsazen od hřbetní partie.
Hřbet: velmi široký, rovný, svalnatý.
Bedra: Krátká, široká, poněkud klenutá.
Zadek: Široký, svalnatý, téměř vodorovný.
Hruď: Široká, hluboká, poněkud klenutá.Spodní linie leží ve výšce lokte nebo poněkud níže.
Břicho: Mírně vytažené.

OCAS :
Vysoko nasazený; je-li svěšeně nesený dosahuje hlezeního kloubu; může být srpovitý, kroužkovitý případně háčkovitý. Kupírovaný ocas je přípustný.

KONČETINY :

PŘEDNÍ KONČETINY:
Při pohledu zepředu přímé a rovnoběžné. Úhel ramena a paže je asi 100o.
Předloktí: Přímé, mohutné, středně dlouhé.
Záprstí: Krátké, mohutné,kolmo stojící pouze mírně ustupující.
Délka předních běhů až k loktu činí něco více než polovina kohoutkové výšky.
Index výšky činí 50-54.

ZADNÍ KONČETINY:
Při pohledu zezadu přímé, rovnoběžné.
Kolenní kloub: Při pohledu ze strany poněkud vystrčený.
Bérce: Krátké.
Hlezenní kloub: Silný, široký, a poněkud vystrčený.
Nadprstí: Mohutné, kolmo stojící.
Při stání je nejsou zadní končetiny vzadu zapřené. Kolmice má vycházet z hrbolu sedací kosti přes střed hlezenního kloubu a procházet nadprstím.

TLAPY :
Velké, oválného tvaru, klenuté, prsty dobře přiléhají k sobě.

MECHANIKA POHYBU :
Volný, obvykle rovnoměrný, klidný chod. Typický způsob pohybu je krátký klus, při zrychlení (akceleraci) přechází v poněkud neohrabaný cval. Končetiny se musí při pohybu pohybovat přímo a rovnoběžně, přičemž přední více směřují ke střední linii. Klouby předních i zadních končetin se lehce protahují. Hřbet a kříž poddajně pérují. Kohoutek a zadek mají při klusu setrvávat ve stejné úrovni.

SRST :
Srst je rovná, hrubá se silně vyvinutou světlejší podsadou.
Na hlavě a přední straně končetin je srst kratší a pevně přilehlá. Rozlišujeme tři druhy srsti:
a) Dlouhosrstý s prodlouženou krycí srstí: Dlouhá srst tvoří na krku druh hřívy, na hýždích dobře vyvinuté kalhoty a zadní strany běhů jsou silně porostlé. Dlouhá srst pokrývá ocas ze všech stran, což mu dodává tlustý a huňatý vzhled.
b) Krátkosrstí - s hustou, poměrně krátkou srstí, bez hřívy, porostlých běhů, kalhot a praporovitého ocasu.
c) Přechodný typ - prodloužená srst, ale bez hřívy, porostlých běhů, kalhot a huňatého ocasu.

BARVA:
Různě šedá; rozmanité, světlé až rezavé odstíny, také rezavá, slámově žlutá, bílá, zemité barvy, žíhaná, ale také strakatá a tečkovaná.

VELIKOST :
Kohoutková výška: Psi ne méně než 65 cm, feny ne méně než 62 cm.

VADY :
Každá odchylka od shora uvedených bodů musí být považována za chybu, jejíž ohodnocení by mělo být v přesném poměru ke stupni odchylky.
- Lenost, důvěřivost k cizím lidem.
- Poněkud lehčí nebo příliš houbovitá stavba těla.
- Lehké odchylky od uvedených indexů.
- Nepatrné odchylky od rodového typu, feny typu samčího.
- Hlava nedostatečně široká a masívní.
- Lebka příliš silně klenutá, příliš příkrý nebo příliš plochý stop.
- Čenich krátký nebo podlouhlý.
- Pysky ne ostře řezané, převislé.
- Věku neodpovídající opotřebování zubů. Odlámané zuby, nenarušující správný skus. Chybění ne více než dvou prvních premolárů nebo jednoho prvního a jednoho druhého premoláru. Lehce nažloutlá zubní sklovina.
- Světlé oči, lehce svěšená spodní víčka. Oční zákal.
- Níže nasazené ucho, nekupírované uši.
- Delší, příliš slabý krk.
- Slaběji vyvinutý, nikoli nad hřbetem nasazený kohoutek.
- Měkký, klenutý nebo úzký hřbet.
- Prodloužený, přímý nebo přespříliš klenutý kříž.
- Nedostatečně svalnatý nebo svažující se zadek.
- Poněkud zploštělý hrudní koš; jeho spodní linie nedosahuje lokte.
- Příliš silně vtažené nebo svěšené břicho.
- Přední končetina: Nepatrné odchylky ve vztahu k ramennímu úhlu, poněkud zkrácené nebo prodloužené přední paže, lehce vybočené lokty, lehce se v pohybu ven vytáčející tlapy, příliš skloněné zápěstí.
- Zadní končetina: Z pohledu zezadu ne zcela rovnoběžné zadní běhy, tj. lehká X respektive O - nohatost. Příliš široký nebo úzký postoj. Příliš přímé nebo příliš dlouhé zadní běhy.
- Měkké nebo příliš protáhlé tlapy, vlčí drápy.
- Odchýlení od normálních forem pohybu (došlapávání dovnitř nebo ven). Nedostatečné protažení kloubů. Neohebný pohyb zad a kříže. Při klusu povznesený zadek. Lehké házení hřbetu (s házením zadní části).

TĚŽKÉ VADY :
- Bázlivost (zbabělost), silný flegmatismus, chybějící ostrost. - Příliš lehká, případně příliš ochablá stavba těla. - Silné odchylky od udaných indexů. - Silné odchylky od rodového typu, psi typu fen. - Lehká, úzká hlava se špičatým čenichem, neodpovídající ostatní stavbě těla. - Ohrnutý nos. - Malé, prořídlé, nedostatečně vyvinuté zuby. Nasazení řezáků není v jedné linii. Zuby se silně poškozenou sklovinou. - Odlišná barva očí, svěšená spodní víčka, která částečně obnažují rohovku. - Prohlý nebo vyklenutý hřbet. - Dlouhý, prověšený nebo silně vyklenutý kříž. - Úzký, krátký nebo silně se svažující zadek. - Plochý, úzký, nedostatečně vyvinutý hrudní koš. - Přední končetina: přímé nebo ostré zaúhlení ramen, křivené nebo příliš slabé předloktí, silně ven vybočující lokty, krajně slabá zápěstí, pří pohybu silně ven házející tlapky, křivonohost jednoho nebo obou předních běhů. - Zadní končetina: silně výrazná odchyka od rovnoběžnosti. Nedstatečně zaúhlené běhy, šavlonohost. Příliš dlouhé zadní běhy. - Roztažené prsty nebo ploché tlapy. Zadržovaný, těžkopádný pohyb. Při klusu v porovnání s kohoutkem vysoko nesený zadek. Příkře nahoru a dolů se pohybující zadek pří klusu. Mimochod. - Měkká, zvlněná srst bez podsady - Načernalé, černě skvrnité a hnědé barevné odstíny v různých kombinacích. - Kohoutková výška psa pod 65 cm, feny pod 62 cm.

VYLUČUJÍCÍ VADY :
- Každá odchylka od jedině přípustného nůžkového skusu.
- Černá nebo hnědá barva.
- Chybění jednoho špičáku nebo jednoho řezáku, chybění jednoho třetího, případně čtvrtého premoláru, nebo jednoho moláru.
Psi musejí vykazovat dvě viditelná normálně vyvinutá varlata, která jsou zcela v šourku.